Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je možné, že si rodilí mluvčí angličtiny v psaném projevu pletou slova jako their, they’re a there nebo two, too a to, když zrovna tohle jste vy zvládli už jako začátečníci?
Je to tím, že se malá Američaňátka, Australátka a Briťátka přirozeně naučí – stejně jako všechny děti na světě – nejdřív mluvit a teprve kolem šesti let se začnou učit, jak to mluvení zapisovat. Najednou se zvuk, který vnímali jako jeden, protože má stejnou výslovnost, má psát třemi různými způsoby podle významu ve větě. Není to tak těžké si představit na češtině a třeba mně/mě nebo i na roztomilých dětských omylech typu „zákaz hvězdu“. Proto se u nás píšou diktáty na i/y nebo s/z a v angličtině mají soutěže v hláskování, tzv. „spelling bees“.
V tomto máme jako studenti angličtiny výhodu. Druhý a další jazyk se v drtivé většině učíme už v době, kdy umíme psát, a tedy všechna slovíčka vstřebáváme zároveň ušima i očima – s výslovností rovnou i pravopis. Někdy to je ovšem na škodu, protože by bylo lepší si jazyk naposlouchat bez vlivu pravopisu, pak bychom do výslovnosti necpali něco, co tam není. Jako správní Češi jsme zvyklí přečíst každé písmenko, které vidíme, tak nám dělá problém některé hlásky vynechat (takzvané němé hlásky, např. ve slovech climb, castle, knowledge nebo wrong) nebo si uvědomovat ty zpropadené hlásky, které se pokaždé vysloví jinak, např. G ve slovech laugh, George, garden…, přičemž samohlásky jsou kapitola sama pro sebe, a to úplně nejhůř ve slovech, která máme i v češtině a čteme je česky, např. audit.
Další kategorií matoucích slov jsou taková slova, u kterých si nejsme přesně jistí významem nebo se alespoň musíme chvilinku zamyslet, protože se nám pletou s nějakým jiným, podobným slovem (efektní/efektivní). Když narazíte na podobnou dvojici v angličtině, můžete se pídit internetem po významech a odpovědích, nebo zkuste tuto stránku. Najdete na ní spousty slov, která se často lidem pletou, s podrobným vysvětlením rozdílu, příklady použití ve větách, shrnutí na závěr a tip na mnemotechnickou pomůcku (kterou si vytvořte klidně svoji v češtině – například známé than/then se dá pamatovat tak, že se píše „naopak“ než české než/pak, tedy thAn = nEž, ale thEn = pAk).
Na výše zmíněné stránce narazíte opravdu na různé dvojice, například:
- britský / americký pravopis nebo varianta téhož slova (plough vs. plow, autumn vs. fall)
- reálie, které jsou věcí cti 🙂 či jiné spíš znalostní věci (whisky vs. whiskey, webpage vs. website)
- gramatické dvojice, působící zmatek a problémy (me vs. myself, talk to vs. talk with)
- nové, jednodušší (čti pravidelnější) tvary slov vytlačující ty staré, které ale ještě úplně nezmizely (cactuses vs. cacti, dreamed vs. dreamt)
- dvojice, které mají více tvarů pro stejnou kategorii, ale každý tvar má jiný význam (fish vs. fishes)
- slova, často odborná a mezinárodní, která se pletou ve spoustě jazyků (latitude vs. longitude)
- a nejzajímavější, a také nejvíce zastoupená, jsou slova, která mají podobný, ale ne úplně stejný význam (často přeložitelná stejným slovem do češtiny), nebo znějí podobně: (capability vs. ability, affect vs. effect, avenge vs. revenge, lose vs. loose, presume vs. assume, cloth vs. clothes, illegible vs. unreadable, beside vs. besides, any more vs. anymore)
Pokud jste pročetli výše uvedený seznam a znáte rozdíly mezi všemi dvojicemi v závorkách, gratuluji, můžete jít trolit do diskuzí rodilých mluvčích!
