Přízvuk? Dejme tomu, ale angličtina už si zvykla na tolik nerodilých přízvuků, i ve filmech se běžně objevují herci s perfektní angličtinou, ale cizím přízvukem (Indové, Latinomeričané apod.). Slovní zásoba? Zkuste si udělat test na https://www.arealme.com/vocabulary-size-test/en/ – zjistíte, že máte slovní zásobu možná lepší, než si myslíte. Mně vyšel dokonce výsledek na 99 percentilu, prý nový Shakespeare 🙂 díky čemuž je snad každému jasné, že test nemá úplně přesnou výpovědní hodnotu: zaprvé, testuje jen pasivní znalost slov (ne už to, jestli je sami aktivně používáte), zadruhé, je to výběr ze čtyř možností, takže i cvičená opice by dala průměrně čtvrtinu odpovědí správně – a navíc, s trochou fištróna poznáte, že antonymem přídavného jména musí být přídavné jméno, ale v daném výběru jako přídavné jméno vypadá jen jedno slovo – i když si významem úplně jistí nejste. A tak dále.
Tak čím to je? Že by konkrétněji, třeba ta prokletá frázová slovesa, kterými rodilí mluvčí svoji řeč prošpikovávají a vy se je ne a ne naučit? No, už jste blíže. Můžete mít skvěle vypilovanou gramatiku, krásný přízvuk a znát desetitisíce slov (průměrný rodilý mluvčí jich prý zná 20.000, tak by to mohlo stačit), ale tuhle přirozenost si musíte osvojit jen neustálým používáním, nasáváním a opakováním. Nebojte, není to tak nedostižná meta, spoustu frázových sloves používáte už od úrovně začátečníka: get up, look for, put on… ona budou přibývat.
Můj dnešní tip, na co se zaměřit, je ale z jiného soudku: elipsa (nemyslím tu geometrickou, zase tak jiný soudek to není). Je to vynechání části věty, kterou nepotřebujeme opakovat, protože z kontextu je jasná. V učebnicích se to zmiňuje tak nějak všude a nikde. Všude proto, že s každým časem, který se učíte, se zmiňuje forma tzv. zkrácené odpovědi. A nikde proto, že se to trénuje jen chvilku u každého nového času. Každý si to uvědomuje, ve cvičeních použije, ale v praxi pak většinou skutek utek. Na otázky se často snadno odpoví jen Yes nebo No, místo Yes, I will. / No, he isn’t. / Yes, they do. Na upozornění učitele možná ještě za Yes ten zbytek dodáte, ale všímejte si u rodilých mluvčích jedné věci: oni často ani to yes nebo no neřeknou.
Jak to potrénovat: na hodině angličtiny si zahrejte hru, nazveme ji třeba „YES and NO are taboo words“. Úkolem je ptát se navzájem na yes/no otázky, ale při odpovědi nesmíte použít yes nebo no – musíte začít rovnou podmětem:
Are you going leave early today? – I am.
Is your brother younger than you? – He isn’t.
When you look out of the window, are there a lot of people outside? – There are.
Can your parents speak Chinese? – They can’t.
Snažte se odpovídat rychle, komu uklouzne Yes/No, má trestný bod 🙂
Pokud jste samouk, můžete si takové otázky klást sami – třeba si je vyhledejte na internetu (tady je jeden z mnoha náhodných zdrojů: https://teens.lovetoknow.com/teen-activities-things-do/100-random-unexpected-yes-no-questions) a zkoušejte si na ně sami odpovídat. Každou chvíli tak budete zase o krůček blíž k přirozené angličtině.
(Další level pak jsou větičky typu So do I (I too), Neither is he (He no) nebo I think they do (I think yes), I don’t believe they will (I think no) – podobná věc, která vám zvedne body na stupnici vaší angličtiny, kde se škrábete od „impossibly hard!“ k „no sweat!“.)